Mám ráda, když se o problémech jen nemluví, ale když se cíleně řeší. Nová věda, v oblastech neuropsychologie, buněčné biologie a epigenetiky, přinesla mnoho nových poznatků o činnosti lidského mozku, ty se  však praxi příliš nevyužívají. Dokonce některé metody, na této bázi vzniklé, jsou považovány dosud za nevědecké. Já jsem se však v praxi přesvědčila, že fungují. Jen k tomu potřebujeme informované odborníky a spolupracující rodiče.

Mou velkou inspirací k napsání této knihy byl kromě zkušeností z mé poradny i příběh mého syna. Ten se ohlásil do života během několika minut. A tak překotně pak vypadal i jeho raný a předškolní vývoj. Plazil se pozadu, nelezl a už od 6 měsíců skákal v ohrádce do dvou. Tenkrát jsem si myslela, že mám mimořádně pohybově nadané dítě. Dnes vím, že to byl první projev jeho budoucí dyslexie a hyperaktivity. I když jsem s ním pracovala tehdy známými nápravnými metodami již před nástupem do základní školy, projevila se u něj po zaškolení kromě poruchy pozornosti s hyperaktivitou i porucha čtení. Čtení s porozuměním zvládl, přesto se mu vyhýbal, nepsal tečky, háčky, čárky, zaměňoval při čtení i psaní například b-d, a-o, m-n a také znaménka + a –. Dělaly mu problémy pravopis i-y, na druhém stupni ZŠ i dějepis, zeměpis a němčina. A ještě ke všemu při vyučování neustále vykřikoval. V šesté třídě se na vysvědčení objevily první trojky, které tehdy oplakal… Považoval za nespravedlivé, že se jeho sestra nemusí učit a má samé jedničky.